Referuje o události, o vlastním zážitku, nebo o zážitku někoho jiného; korespondence, umělecká literatura (základ epických děl – pověst, povídka, román), publicistika (součást fejetonu, reportáže), odborná literatura (životopis, vědecká práce)
Podstata:
děj (vylíčený tak, aby si jej čtenář mohl představit)
časová posloupnost
zápletka – důležitá
Vypravování
názorné
živé
zajímavé
růžné napětí
Kompozice – hlavně postup vyprávěcí, někdy je součástí charakteristika, úvaha
Osnova:
I. seznámení s dějem, postavami, vystižení prostřední, naznačení základní situace
II. a) zápletka, stupňování napětí
b) konflikt, vyvrcholení
III. zobecnění, vyvození poučení
Nepsat slova „úvod“, „vlastní děj“, „závěr“
Počáteční písmeno je velké
Počet odstavců se má rovnat počtu bodů v osnově
Přímá řeč – při vrcholení zápletky (napětí – přímá řeč, krátké věty…)
Na vlastním řádku
V uvozovkách
Základní čas – čas minulý, při zápletce se používá čas přítomný
Styl – chronologický, méně často retrospektivní a rámcový
Někde je možno odbočit od základní dějové linie – zpomalení vyprávění, zvýšení napětí.
Postup – základní vyprávěcí, občas popisný, při popisu prostředí se používá subjektivní popis
Pozor na sklouznutí k jinému slohovému postupu.
Různorodá slovesa dějová
Personifikace
Dějový popis – bez zápletky
Charakteristika – přímá; nepřímá – vyplývá z jednání postavy
Výkladový postup – vysvětlivky
Formy – ich-forma – v 1. osobě č. jedn.; er-forma – ve 3. osobě jednotného čísla.
Jazyk – dají se využít všechny vrstvy, kromě nespisovných prostředků (ty se používají jen občas v přímé řeči – zapisují se do uvozovek)