· v době NO a v 60. letech 19. století – literatura výchovný ráz, od 70. let se stává součástí beletrie – souvisí to také s osvobození školství od církevního dozoru, začíná se rozmnožovat počet časopisů pro děti – „Bedíska mladých“, „Malý čtenář“, „Zlaté mládí“, knižní edice – „Besedy mládeže“, „České spisy pro mládež“
· s dětskou literaturou se setkáváme v době národního obrození – pohádky Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena, pověsti – „Pohádky a pověsti národu moravského“ – Beneš Metod Kulda – moravský kněz, ukázky z této knihy byly vybírány do čítanek pro obecné školy, dále pohádky bratří Grimmů, Andersenovy pohádky
· lidové slovesnoti využívá moravský jazykozpytec – František Bartoš – vydával výbory z děl – „Naše děti“, „Kytice z lidového básnictva“
· počátek vzniku poezie pro děti – první autoři – katoličtí kněží – Karel Vinařický – přítel Čelakovského, sestavoval čítanky pro národní školy, měl smysl pro dětský humor, „Kytky básniček“; Boleslav Jablonský – „Moudrost otcovská“ – některé z jeho básní v čítankách; František Doucha – překládal ze slovanských a románských literatur, psal poezii i prózu pro děti, snažil se v dětech vzbudit citlivý vztah k přírodě, „Kratičké povídky o nakládání se zvířaty“, „Hájení ptáčků, milých zpěváčků“, „Mluva němých tvorů“
· pro dívky psali Karolína Světlá a Sofie Podlipská - příběhy z rodinného prostředí, kde byly hlavními hrdinkami dívky, historické příběhy
· Eliška krásnohorská - O Svéhlavičce a Celince
· František Serafínský Procházka - překládal pro mládež knihy cizích autorů – Verna; výbory z děl – Gogol mládeži, Zeyer mládeži, Maupassant mládeži; sám psal dětské knihy – Hračky, Slunéčka, Lučina; dlouhodobý redaktor časopisu Mladý čtenář
· Franta Župan - vlastním jménem František Procházka; příběh – Pepánek nezdara; humorné až ztřeštěné kousky venkovského kluka z Podbrdska
· Jan Karafiát - Broučci -D dílo stylisticky vybroušené, tematicky nové dílo