Řečnické
- Rozpor mezi gramatickým a aktuálním obsahem výpovědi. (Řečnická otázka,
Řečnická odpověď, Apostrofa, Apoziopeze, Exklamace, Antiteze, Subiectio,
Dubitatio)
Vzniklé
hromaděním - (Aliterace, Paronomázie, Figura etymologova, Anafora, Epifora,
Epanastrofa, Epizeuxis, Enumerace, Paralelismus, Chiasmus, Pleonasmus,
Tautologie, Amplifikace, Hyperbola, Litotes, Gradace)
Pojmy:
Alegorie
(jinotaj) - Obraz nebo děj mající kromě doslovného významu ještě význam druhý - přenesený; skutečný obsah bývá utajen. Časté použití personifikace a
metafor.
Aliterace
- Opakování stejných souhlásek nebo jejich skupin na začátku po sobě jdoucích
slov nebo veršů
Anafora
- Opakování slova na začátku dvou nebo více po sobě jdoucích veršů, nebo po
sobě jdoucích vět.
Anakolut
- Vyšinutí z větné stavby, změna započaté konstrukce
Anastrofa
- Inverze dvouslovného či dvoučlenného typu.
Antiteze - Tvrzení nebo pojem, který je v přímém rozporu nebo přesným
opakem s jiným tvrzením či pojmem. Peklo je antitezí nebes, chaos je
antitezí řádu.
Aposiopeze
- Značí nenadálé odmlčení, nedopovědění započaté věty či přerušenou výpověď.
Častá v mluvě, v psané formě se často označuje třemi tečkami (...)
Apostrofa
- Řečnické oslovení, kterým se spisovatel obrací na věci, či nepřítomné osoby,
kdy nedostaneme odpověď.
Asonance
- zvuková shoda samohlásek na konci veršů, bez ohledu na souhlásky. Častý prvek
v lidové poezii.
Asyndeton
- Básnická figura založena na hromadění slov či veršů za sebou bez použití
spojek (jednoduše je vynecháváme). Rychlý sled básnických představ.
Daktyl - Pravidelné opakovaní přízvučné a dvou nepřízvučných
slabik
Disfenismus - zhrubění výrazu
Elipsa
- Vypuštění slov na základě čtenářova domyšlení, či jsou jasné z kontextu
Epanastrofa (palilogie) - Opakování téhož slova na konci jednoho a na začátku
následujícího verše nebo věty.
Epifora
- Opakovaní jednoho nebo několika slov na konci dvou po sobě jdoucích veršů
nebo vět.
Epiteton - Básnický přívlastek. Novým, neotřelým spojením slov je
podtržená některá výrazná vlastnost předmětu, osoby. Rozlišujeme dva druhy:Epiteton
constans - přívlastek stálý, ustálený (Př.: Zelený háj, širý lán) Epiteton
ornans - přívlastek zdobný, ozdobný (Př.: zemřelá slova)
Epizeuxis
- Opakování slova v jedné větě těsně po sobě (v jednom verši).
Eufemismus - Zjemnění výrazu
Eufonie
(libozvučnost) - Hlásky či celé skupiny hlásek jsou řazeny tak, že je dosaženo
zvukového účinku básně.
Hyperbola
(nadsázka) - Pojmenování expresivně zveličující určitý rys nebo vlastnost
Inverze
- Změna slovosledu ve větě
Ironie
- Často humorná. Vyslovuje podstatně něco jiného, než skutečně míní, může
předstírat, přehánět či říkat pravý opak
Jamb - Pravidelné
opakování nepřízvučné a přízvučné slabiky
Kakofonie - Záměrný nelibozvuk
Litotes
- Oslabení významu; vyjádření kladu dvěma zápory
Metafora
- Přenesení významu na základě vnější podobnosti.
Metonymie
- Přenesení významu na základě souvislosti, nikoli však podobnosti.
Metrum
- Obecně platné rytmickéschémastřídání stejného počtu slabik
přízvučných a nepřízvučných. Jednotkou
metra je stopa, které rozdělujeme:Trochej - přízvučná, nepřízvučná (Př.: Velké, širé, rodné lány)
Daktyl - přízvučná, nepřízvučná, nepřízvučná (Př.: Černý bor utíká z kopečka)
Jamb - nepřízvučná, přízvučná (Př.: Jsi útlejší než hlas) Daktylotrochej -
kombinace (Př.: Z oblohy bílý měsíček, starobný nebes tatíček.)
Onomatopoie
- Slova foneticky napodobující různé přirozené zvuky
Oxymóron
- Básnický přívlastek vyjadřující protichůdné vlastnosti.
Parabola (přirovnání) - Přirovnání je rozšířeno v kratší epický příběh;
vedle sebe probíhají 2 epické příběhy z různých oblastí, výsledný význam
je poučný.
Paralelismus
- Podobná výstavba 2 i více po sobě jdoucích veršů nebo úseků textů.
Paratenze
- Gramaticky samostatné oddělení myšlenky, oddělené obyčejně pomlčkami.
Paronomázie
- Hromadění týchž morfémů (kořenů, kmenů slov), které nemusí být významově
příbuzné
Pleonasmus
- Užití více slov
stejného nebo blízkého významu k označení jediné skutečnosti.
Polysyndeton - Nadbytek spojek (i, a).
Personifikace
(zosobnění) - Připisování lidských vlastností neživým věcem a zvířatům.
Přirovnání - Přirovnání dvou jevů, které mají nějaký společný znak.
Přísloví - Drobný epický útvar lidové slovesnosti, jímž lid vyjadřoval své
zkušenosti ze života a zevšeobecňoval je. Obsahuje mravní ponaučení.
Rčení
- Stálené slovní spojení, charakterizující určitou situaci
Refrén
- Opakovaní jednoho nebo několika veršů na konci sloky
Rým
- Zvuková shoda hlásek či slabik konců posledních slov nebo slovních skupin ve
verších Druhy rýmu:Sdružený - AABB Střídavý - ABAB Obkročný - ABBA Přerývaný -
ABCB
Řečnická
otázka - Formou otázky se něco oznamuje, neočekává se odpověď
Sarkasmus
- Umocněná ironie, jízlivost. Kousavá, zraňující řeč, často vyjadřující jisté
pohrdání.
Synekdocha
- Záměna příbuzných pojmů. Část se označí celkem, nebo naopak
Tautologie - Rozvedení téhož sdělení dvěma synonymními výrazy.
Trochej -
Pravidelné opakování přízvučné a nepřízvučné slabiky
Zeugma
- Případ, kdy sloveso má několik předmětů, ale váže se jen k jednomu.