Osnova:
- tvůrci první evropské literatury
- zakladatelé evropského slovesného umění
I. Archaické období (8. - 6. století pnl)
- od počátků slovesné tvorby do řecko-perských válek
- rozvoj eposu a lyrického básnictví, počátky vědy a prózy, dialogy, mytologie
Epika
- šířena potulnými pěvci
- řád literatury určuje náboženství a mytologie
Ilias – příběh trojské války, vyvolané únosem krásné Heleny trojským princem Paridem. Řekové pod vedením spartského krále Menelaa a mykénského krále Agamemnona po deset let obléhali maloasijské město Tróju. Město bylo nakonec dobyto lstí. Na Odysseův návrh řecké vojsko předstíralo ústup a zanechalo na bitevní pláni jako dar na usmíření bohů velkého dřevěného koně.Trojané ho vtáhli do města. V koni ukrytí Řekové otevřeli svým spolubojovníkům brány – Troja byla dobyta a vypálena. Bohové však neponechali surové vyplenění Troje bez trestu. Při svém návratu domů byli řečtí válečníci stíháni různými pohromami.
- zvířata, rostliny i věci jednají jako lidé a jsou jim přisouzeny určité lidské vlastnosti (krutý lev, pilná včela, lstivá liška...)
- záměrem bajky je didaktické poučení, jak se mají lidé chovat
Lyrika
- 7. - 6. století rozkvět
- sólová (recitace 1 člověk) - SL, sborová (recitace sboru) - SB
- poezie zpívána za doprovodu lyry nebo píšťaly
- vyznačují se citovou hloubkou a upřímností, čerpala podněty z náklonnosti ke členkám kroužku "lesbická láska"- milostná lyrika
- písně o lásce, mládí, víně a radostech života (na Dionýsa)
- jeho verše hojně napodobovány (tzv. anakreontská poezie)
II. Attické období (5. - 4. století pnl)
- rozkvétá drama, tragédie, komedie
- druhá polovina 5. století se nazývá doba Periklova
tragédie - vznikla ze sborových písní (dithyrambů) na počest boha Dionýsa; bezvýchodnost situace
- ve sboru byly satyrové (kozlové); dramatizace; přidán ke sboru herec dramata vážného obsahu, čerpaly z mytologie a historie, základem je konflikt lidí s bohy nebo s osudem
- trest za provinění proti společenským a mravním normám
§ Oresteia - jediná řecká úplně zachovaná trilogie
- užívá třetího herce (zavedl Sofokles)
- Agamemnon je zavražděn po návratu z Trojské války svou ženou a jejím milencem, Orestes ho pomstí na pupud Elektry. Zabije vlastní matku, pronásledován výčitkami svědomí. Bozi mu odpouštějí.
(král Agamemnón je po návratu z trojské války zabit svou manželkou Klytaimestrou a jejím
milencem. Klytaimestra tak trestá smrt dcery Ifigenie, kterou Agamemnon obětoval za zdar
řeckého tažení proti Troji, a jeho nevěru. Syn Orestes a jeho sestra Elektra smrt otce pomstí a
oba zabijí. Orestes má výčitky. Za provinění je žádán trest (Orestes chráněn Apollónem), spor
má vyřešit Athéna – zavádí soud, který Oresta osvobodí.)
- těžiště konfliktu se odehrává uvnitř postav
- bezbrannost vůči osudu
§ Král Oidipus - věštba praví, že Oidipus zabije svého otce a vezme si svou vlastní matku. Tak se i stane a když to zjistí, manželka/matka se oběsí a on se oslepí a odejde ze země
§ Antigona - dcera Oidipa a jeho matky/manželky; pohřbí mrtvého bratra Polyneika přes zákaz svého bratra, je proto zazděna, tam se oběsí. Mravní příkazy staví nad zákony.
- kritizoval tradiční náboženské představy, společenské a mravní názory
§ Medea - pomohla Iasonovi získat zlaté rouno. Zamilovala se do něj, ale on si vyhlídl jinou. Medea jí poslala svatební roucho, které na ní vzplálo a ona uhořela. Medea zabila Iasona i své dvě děti.
Elektra – oslavuje hrdinný postoj Agamemnonovy dcery Elektry, která vzdoruje vrahům svého otce a v duchu tradiční morálky pomáhá pomstít jeho smrt- podle Sofokla je vražda hrozná věc, nepřípustná, nikdo na ni nemá právo
komedie - vznikla z Dionýsových oslav
- náměty ze soukromého života, literární satira a parodie mýtů
· Aristofanes (445 - 380) - kritizoval tehdejší osobnosti a události
§ Žáby - Dionýsos se rozhodne jít do podsvětí pro Euripida, aby nezmizelo drama. Musí tam doplout sám na loďce a kolem ho doprovází hejno žab. Tam se přetahuje Euripides s Aischylosem, kdo je lepší. Nakonec dosadí Sofokla.
§ Ptáci – své sny lidé uskutečňují v ptačím světě
§ Jezdci. – o úplatkářství
próza - 1) historická - stavěla před lidi hrdinné činy předků jako příklady chování
· Hérodotos (484 - 430) - nazván „Otcem dějepisu“
- umělecká stránka převažuje nad vědeckou
§ Historie - popisuje tu řecko-perské války
· Thúkýdidés (460 - 400) - zakladatel vědeckého dějepisu
- pragmatický historik; psal o peloponéských válkách
próza – 2) řečnická - vyvinula se jako důsledek svobody slova; důležitý činitel v politice
· Démosthenés (384 - 322) - řečník a politik
- většina děl politická; namířena proti Filipovi - tzv filipika
- filipiku u nás dělal Blahoslav
próza – 3) filozofická - k objasnění otázek smyslu lidského života a principu vývoje světa
· Sokrates (469 - 399) - důkazy o něm z děl jeho žáků; „Vím, že nic nevím“
· Platón ( 427 - 347) - zachytil Sokratovy myšlenky
- filozofické výklady ve formě dialogů
- pokračoval psát formou dialogů; občas v nich vystupuje Sokrates
· Aristoteles (384 - 322) - vychovatel Alexandra Makedonského
- literární vědec - jeho spisy byly encyklopedie tehdejšího vědění
- oddělil jednotlivé odbory od filosofie
§ Poetika - zabývá se tu klasifikací dramatu - tragédie, komedie
- zásada trojí jednoty: jeden čas, jedno místo, jedna dějová linie
III. Helenistické období (323 – 30 pnl)
- řecká kultura ovlivněna orientální
- kosmopolitismus, rozvoj přírodních věd (Eukleides, Archimédes), úpadek literatury
nová komedie - věnovala se rodinným problémům, manželským trojúhelníkům
- kritizuje špatné vlastnosti lidí
· Menandros - přes sto komedií
§ Škarohlíd, Spor o dítě
bukolická poezie - idyla - báseň na námět z pastýřského prostředí
- téma venkovského života
- Theokritos ji dal vznik
· Epikuros - nejvyšší životní hodnota je slast - chybí tělesné i duševní utrpení
Stoikové - základy - Zenón z Kitia
- mudrc - ideál dokonalosti, jen on může dosáhnout blaženosti
- zabývali se otázkou mravnosti
- literatura psaná latinou - vulgární (lidová); písmo - latinka
- ovlivněna řeckou literaturou (počátky)
- hlavním proudem na rozdíl od Řecka byla komedie
- před rokem 240 pnl - rodinné kroniky, nápisy na hrobech a domech; literatura jinak nebyla (boje)
I. Archaické období (240 - 80 pnl)
- hlavně překlady z řecké literatury - zdokonalení latinou
· Lucius Livius Andronicus - překládal řecké hry a Homérovu Odysseiu
· Titus Maccius Plautus - psal výborně komedie (dochovalo se 21)
(250 - 184 pnl) - hry psány na řecké motivy a uzpůsobeny římskému prostředí
- přidány lidové prvky, hlouposti i lakotě se vysmívá
Komedie o hrnci - lakomý stařec Euclio měl v hrnci schované peníze, jejich ztráta ho zdrtí postava lakomce, ve středu pozornosti jsou 2 starci: bohatý Megadorus (chce chudou Fédrii za ženu – bude vděčná a skromná) a Fédriin otec Euklio (chce zatajit, že obje-vil poklad – hrnec plný zlaťáků, ale nepodaří se mu to, otrok Strobilus mu ho dokonce na čas ukradne)
- podle této komedie napsal Moliére „Lakomce“ - klasicismus
§ Lišák Pseudolus - komedie o mazaném otrokovi, který přelstívá kuplíře
- po rozvoji poezie se objevuje i latinsky psaná próza (do té doby řecky)
- první autobiografie - obhajoby politiků a jejich činů
II. Zlaté (klasické) období (80 pnl - 14 nl)
- vrchol římské literatury v próze i poezii
- rozvíjení řečnictví, dějepisectví
· Marcus Tullius Cicero - nejvýznamnější řečník, politik a spisovatel
(106 - 43 pnl) - dožadoval se rozvoje mravnosti a lidských schopností
- popularizátor filosofie
-spis vzor klasické latiny
Řeči proti Catilinovi - byl jeho politický odpůrce
O řečníkovi – shrnutí pravidel pro správného řečníka
· Gaius Julius Caesar - vynikající řečník
(100 - 44 pnl) - jednoduchý sloh; přesné strohé, výstižné vyjadřování
- politik, vojevůdce,…; historická próza, psal memoáry (paměti)
§ Zápisky o válce galské
poezie - napřed ve stínu jmenovaných děl; za Augusta rozkvět
- Augustus podporoval umění přes svého chráněnce Cilnia Maecenata (odtud pojem mecenáš)
· Catullus - básník; napřed překládal řecké básníky (Sapfó)
- básně věnované Lesbii
- nejznámější verš:
„Nenávidím a miluji. Možná se ptáš, proč tak činím?
Nevím. Ale cítím, že tomu tak je, a mučím se.“
· Publius Vergilius Maro (70 - 19 pnl) - nejslavnější římský básník
§ Bukolika - Zpěvy pastýřské
§ Georgika - Zpěvy rolnické; napsaný z podmětu Maecenata
§ Aeneis - hrdinský epos - útěk trojského hrdiny a praotce římského národa Aenea z hořící Tróje, jeho bloudění po moři a šťastné přistání v Latiu
- přijde Mesiáš
- Augustova podpora vedla k oslavě Říma - žádané téma - nejlepší témata římské literatury
· Publius Ovidius Naso - básník; psal lehce a plynule
(43 - 17 pnl) - vyhnán do vyhnanství (neví se proč -spor s Augustem)
§ Umění milovat - rady jak získat a udržet si lásku
§ Proměny - popisuje mýty popisující různé proměny podob
- sb. bás., člověk v nesmrt. bytost, zvíře, rostlinu. začíná vznikem světa z chaosu a končí proměnou Césarovi duše v kometu
§ Žalozpěvy - prosí o zlepšení své situace; psáno ve vyhnanství
· Quintus Horatius Flaccus - psal satiry; hlásil se k epikurejcům; štěstí člověka - po zlaté cestě
(65 - 8 pnl) - zpočátku patrný řecký vliv
§ Ódy - básně opěvující víno, lásku, přírodu, zpěv, vlast, přátelství atp.
- řečnictví ztrácí význam; historie - nemožné psát o tehdejší době nebo době nedávné
· Titus Livius (59 pnl - 17 nl) - věnoval se studiu a překládání
§ Dějiny od založení Města - o římských dějinách; psáno chronologicky
III. Stříbrná doba (14 - 117 nl)
- omezování svobody slova; cenzura
- vliv na literaturu mají rétorické školy - nevyjadřují se k císařské moci ani politice
· Seneca (4 pnl - 65 nl) - filosof, dramatik, básník, politik
- vychovatel Nerona
- donucen k sebevraždě
- propaguje rovnost mezi lidmi
- psal filosofická díla, prózu i poezii
· Tacitus (55 - 120 nl) - antický dějepisec, řečník
- kritizoval dobové poměry; zmiňuje se o Bohémech
- snažil se psát objektivně; psychologicky vykresloval své postavy
§ Dějiny - římské dějiny v období raného císařství
· Petronius (27 - 66 nl) - „rozhodčí ve věcech kusu“
- donucen k sebevraždě
§ Satirikon - putování tří homosexuálních mladíků po Itálii
- jejich zážitky jsou kritickým obrazem tehdejší společnosti
- psáno zábavnou a ironickou formou; nezachoval se celý
- obsahuje 2 básně - O dobytí Tróje a Občanská válka
- nejzachovalejší je Hostina u Trimalchiona
· Martialis, Iuvenalis - kritika společnosti pomocí epigramů
IV. Úpadek (117 - 476 nl)
· Marcus Aurelius - císař a filosof; zastánce stoicismu
§ Hovory k sobě
Inspirace pro ostatní - R. Grapes - Já Claudius, E. Petiška, Henry Sienkiewicz - Quo Vadis (Petronius)