LEBEDĚV: Na vodku taky není špatný kaviár. Ale to se musí inteligentně… Čtvrtka lisovaného kaviáru, dvě hlavičky jarní cibule, provensálský olej, dobře se to všecko promíchá a navrch, rozumíte, pár kapek citrónu… Báseň! Už z té vůně je člověk namol.

BORKIN: K vodce se ovšem výborně hodí smažené mřeknky. Ale to se musí taky umět. Pěkně očistit, obalit ve strouhance a do sucha usmažit, aby v puse jen křupaly… Chřup… chřup… chřup…

ŠABELKIJ: Včera jsem jed u Babakinové báječnou věc k vodce: nakládané teplé hříbky.

LEBEDĚV: To bych si dal říct…

ŠABELSKIJ: Ale v takové speciální úpravě, rozumíte. S cibulí, s bobkovým listem a se spoustou různého koření. Když zvedli pokličku, vyvalila se z hrnce pára a taková vůně… no pohádka!

LEBEDĚV: Tak co, pánové! Repetatur!
(pijí)
Až žijem… (Pohlédne na hodinky) Tak už se asi Nikolaje nedočkám. Pomalu pojedu. U Babakinové měli, říkáš, hříbky. U nás letos ještě nerostou. A prosím tě proboha, proč teď tak často k Martičce jezdíš?

ŠABELSKIJ (kývne na Borkina): Tenhle mě s ní chce oženit…

LEBEDĚV: Oženit?... Kolik ti je?

ŠABELSKIJ: Dvaašedesát.

LEBEDĚV: To jsou na ženění ta nejlepší léta. A Martička se k tobě báječně hodí.

BORKIN: Tady nejde o Martičku, ale o její šilinky.